Uváděný příklad požadavků na ukládání pseudo-dokumentu. Podobným způsobem, jako získávání sestav ve formě pseudo-dokumentů, funguje i jejich ukládání. Tedy ukládání celých sad skutečních dokumentůprostřednictvím jednoho nebo několika pseudo typů definovaných v XDS. Výsledkem je XML informace o uložení či případné vzniklé chybě.

Samotný požadavek na uloženídokumentu vkládaný do obálky request má tuto formu:

          

          

          ...

          

        

V pseudo dokumentu jsou změněné prvky (tj. pojmenované uzly s textem, které již neobsahují žádné jiné uzly kromě tohoto textu) označeny atributemchanged="true" a případné změny v propojení dokumentů pomocí primárních a cizích klíčů jsou označeny change-key="true". Server uloží jen tyto změněné údaje a ostatní ponechá. Případně je ještě provedeno uložení nových opakování, tj. kde skey="#…"(skey ~ segment-key - další podrobnosti viz. segmenty a metadata dokumentů).

Výsledkem požadavku save-pseudo-document ve vrácené obálce response jeinformace save-result, jenž má následující podobu:

Atribut type identifikuje úspěšnost uložení (viz. Identifikace chyb níže), atributdoc-type vrací informaci o typu uloženého dokumentu. Na rozdíl od běžných dokumentů se pak již atributy dkey a orig-dkey již samozřejmě nevyskytují.

V příkladu je patrné uložení sady kontaktů,resp. jejich označených úprav pomocí kontakty. Uložení změn jednotlivých instancí (rozklad) do typů kontakt je zajištěn pomocnými klíči uvnitř sestavy. Proto je pro správné uložení důležité, aby byly tyto klíče obsaženy, tj. aby pseudo typkontakty byl nejprve platně získán, upraven a teprve potom uložen. Jinak bude docházet k přídávání nových instancí typu kontakt na místo jejich úpravy. Pro přidávání instancí kontakt ukládáním sestavykontakty pak stačí zajistit znak "#" v jednotlivých pomocných klíčích v pseudo výběrových uzlech, které reprezentují uzly obsažených instancí sestavy.