Základní myšlenkou modifikátorů, je upravovat, čili modifikovat, základní obecné vzhledy aplikačních obsahů v jednotlivých třídách. Každá třída má výchozí nástroje pro zobrazení a tedy i výchozí modifikátor (který, důsledně vzato,by modifikátorem být nazýván neměl). Změnou modifikátoru pak dochází ke změně - tedy modifikaci zobrazení téhož aplikačního rozsahu.

Modifikátory slouží tedy pro řízení instance konkrétní třídy v určitém rozsahu. Proto je u každéo modifikátoru znám nejen jeho název, aletaké třída a její rozsah. Tento název je pak platný pouze v dané třídě a rozsahu. V různých třídách či rozsazích se tak mohou vyskytovat pod stejnými názvy různé knihovny modifikátorů.

Vlastní modifikátor nejprve existuje jako programová knihovna bez konkrétní aplikačnínáplně. Teprve na stránce je mu přidělen kokrétní aplikační obsah. Proto se pro modifikátory používají dva druhy odkazů:

neinstanční pro účely definice (viz. příklad);

comex.{class}.{range}.{name}

instanční pro použití na stránkách (viz. příklad).

comex.{class}.{range}:{instance}.{name}

Rozdíl je právě v uvedení identifikátoru instance. Identifikátor instance může mít v různých třídách různou syntaxi. Pro tabulky a složky má podobu celočíselného id, pro dokumenty a akce má pak podobu systémového názvu bez národní interpunkce. Poslední třída special se odlišuje tím, že jeneinstanční - nemá žádný aplikačńí obsah. Za dvojtečkou se v případě třídy special tedy neuvádí obsah žádný (dvojtečka však zůstává).

Aby bylo možné modifikátor v rámci stránek zapojit do funkčního prostředí, je třeba jej nejen vytvořit dle požadavků specifikovaných v tétočásti, ale také jeho možnosti řádně definovat pomocí předem daných definičních struktur.