S flexibilitou platformy se pojí i flexibilita licenčního modelu, který používá. Licenční model zohledňuje následující aspekty: Zatímco počet uživatelů je běžným měřítkem, zbývající dva aspekty, tedy velikost aplikace a míra jejího využívání již méně. Cílem těchto aspektů je udržet krok licenčních podmínek s šíří využitelnosti platformy flexideo. Je třeba vzít v úvahu, že obecný licenční model musí umět vyhovět malé aplikaci se základní evidencí například kontaktů klientů a jejich smluv stejně dobře, jako i rozsáhlém informačnímu systému nabízejícímu širokou škálu informací pro různé okruhy uživatelů. Aby bylo možné škálovat licence stejně jako informační struktru, počítáme tzv. kredity aplikace flexideo. Cena kreditu a počet těchto kreditů v aplikaci pak stanovuje cenu licence.

Typy dokumentů

Každá flexideo aplikace pracuje s dokumentovými typy. Dokumentovým typem může být například kontakt, smlouva, platba, faktura atd. Pro každý takový doumentový typ flexideo vytváří v databázi úložný prostor. Počet těchto typů tak určuje velikost a složitost určité aplikace. Promítá se tedy i do celkového počtu potřebných kreditů. Dalším faktorem je počet uživatelů.

Uživatelé aplikace

Počet uživatelů je samozřejmě určující pro počet potřebných kreditů. Ale v praxi není uživatel jeden jako druhý, ale liší se dvěma faktory:

Příklad výpočtu kreditů

Představme si jako příklad aplikaci, která bude řídit smluvní vztahy s klientem. Uživatelé této aplikace budou děleni do 3 skupin uživatelů a dokumenty, se kterými pracují: V našem příkladu tedy předpokládáme, že budou existovat 3 okruhy uživatelů, kde nejvíce kreditů bude potřebovat každý uživatel klienta, protože potřebuje nahlížet do všech evidencí, které se jej týkají. U klienta je však předpoklad, že do aplikace bude přistupovat pouze příležitostně. Proto krom počtu uživatelů a jejich typů sledujeme ještě tzv. koeficient konkurenčních přísutupů. Tento koeficient tedy zohledňuje míru využívání aplikace daným uživatelem. Lze předpokládat, že zatímco okruhy uživatelů 1. a 2. budou s aplikací pracovat na denní bázi a bude běžně docházet k tomu, že budou přihlášeni všichni uživatelé zároveň, u klientů můžeme předpokládat, že se v určitou chvíli nepřihlásí více než 10% uživatelů (krom nárazových krátkodobých peeků, ty se nepočítají, pokud k nim nedojde více dnů za sebou). Koficienty a následné reálné využití kreditů v našem příkladu by mohlo být následující: Celkový počet kreditů je pak idálně součtem počtu kreditů za jednotlivé uživatele. V našem příkladu je tedy zapotřebí mít k dispozici celkem 80 kreditů. Samozřejmě v praxi běžně dochází u některých uživatelů k souběhu rolí, například jeden z pracovníků obchodu může figurovat zároveň jako pracovník finančního oddělení. V takovém případě bude mít tento uživatel opět jen ty dokumenty, se kterými pracuje, tedy 5 podobně jako klient. Jeho potřeba kreditů před příp. uplatněním koeficientu se tak navýší pouze o 1.