Evoluce od améby k člověku

Za stavebnicové systémy se často označují aplikace, které by spíše měly být nazývány modulární. Jsou členěny do velkých předpřipravených bloků, které si uživatel může nebo nemusí koupit. Jím zakoupené bloky pak spolupracují v rámci naprogramovaného scénáře. flexideo není tento případ. flexideo nabízí malé kostičky bez rozlišení funkce, umístění a role ve výsledné stavbě. Umožňuje tím postavit různé funkčně zcela odlišné systémy, jejichž jednotícím prvkem bude pouze použití stejných kostiček.

Na jednom setkání flexideo týmu vznikl asi nejvýstižnější obraz vztahu flexideo nástrojů a výsledného systému. Tím obrazem je DNA. Tak jako shluky nerozlišených buněk rodícího se organismu reagují na předpis kódovaný do skupin aminokyselin, tak flexideo reaguje na předpis „kódovaný“ do XML a vytvoří dle něj zcela unikátní organismus. Stejně dobře jím může být améba, ale také člověk (budeme-li jej chápat za nám známý horní limit evoluce).

Evoluci lze chápat jako další výstižný obraz popisující flexideo. Stejně jako v přírodě platí, že my lidé jsme evolučními potomky již zmiňovaných améb, tak i ve flexideo evoluci platí, že každé nové rozšíření je evolučním potomkem předchozího stavu. flexideo se vyvíjí se svým klientem a vyvíjí se v duchu evoluce, přirozeně, adaptivně a ladně. Z améby se nestal, mávnutím kouzelného proutku, plaz. Každý postup má svůj přirozený vývoj a v jeho duchu kráčí i flexideo. Potřebuje-li určitá společnost v informačním systému evidovat došlou poštu, nemusí si přeci hned pořizovat modul pro podatelnu a spisovou službu. Stačí jí přeci jen evidovat došlou poštu. Když za týden zjistí, že opravdu potřebuje celou spisovou službu, tak se jen její XML DNA (XDS) rozšíří o informace, nutné pro sestavení složitějšího organismu. A organizmus se, v duchu Darwinovské evoluce, adaptuje na nové prostředí. Pro proces této adaptace používá flexideo název replikace. Technické podrobnosti tohoto konceptu najdete zde.