Ačkoli instance obsahuje kompletní popis struktury jednotlivých dokumentů, samotné dokumenty jsou při práci se systémem vždy zpracovávány prostřednictvím cache. Při každé operaci nad dokumentem – ať už jde o zobrazení, úpravu nebo uložení – je dokument nejprve načten či vytvořen v paměťové cache. V okamžiku, kdy je dokument načítán z databáze, je v cache vytvořena konkrétní instance daného dokumentu, včetně všech jeho návazností.
Pokud má dokument vazbu na jiný dokument, je tento navázaný dokument načten spolu s ním. Tento proces se rekurzivně opakuje v případě složitějších struktur, přičemž všechny navázané dokumenty zůstávají v cache i po dokončení operace (např. po úpravě nebo zobrazení). V případě, že se později načítá jiný dokument obsahující vazbu na již existující strukturu v cache, nový dokument je do této struktury začleněn. Tím se maximalizuje efektivita cache a minimalizují se náklady spojené s opakovaným načítáním stejných datových struktur.
Výsledkem tohoto přístupu je stav, kdy celá struktura databáze (včetně všech datových vazeb) může být v ideálním případě připravena v paměti – a to v jediné instanci. Cache nikdy neduplikuje data, ale vždy pracuje s jedinou sdílenou verzí ("na místě"). Vzhledem k tomu, že množství dokumentů v databázi může být značné, je však nepravděpodobné, že by se v praxi do paměti vešla celá databáze. Z tohoto důvodu je cache průběžně optimalizována a pročišťována.
Pročišťování probíhá tak, že se z dokumentové struktury postupně odstraňují celé uzavřené celky, aby v paměti zůstávaly především tzv. listy – tedy koncové části struktury, které jsou nejčastěji navazovány jinými dokumenty. Tento způsob řízení paměti zajišťuje optimální vyvážení mezi dostupností dat a využitím operační paměti.
Do cache se navíc neukládají pouze dokumenty, ale také výsledky provedených přímých SQL dotazů. Díky tomu nemusí být stejné dotazy při opakovaném použití znovu vykonávány nad databází. Mezi oběma typy cache – dokumentovou a SQL – je zajištěna konzistence, což znamená, že jakákoli změna dokumentu se automaticky promítne do toho, jaká data mohou být dotazem získána. Tím se eliminuje riziko, že by SQL dotaz pracoval s neaktuálními či nekonzistentními daty.
Pro dosažení co nejvyšší efektivity cache jsou průběžně vyhodnocovány statistiky jejího využití (viz kapitola Statistiky). Na základě těchto statistik – a s ohledem na aktuální dostupné systémové prostředky – systém autonomně rozhoduje, která data v paměti ponechat a která uvolnit.