Silným nástrojem XML jsou jmenné prostory. Ty jsou obzvláště využívány při výměně dat. Každá data tak mají vedle určení použité kódové stránky také možnost určit o jaká data jde a jaký je jejich původ. Systém flexideo pomocí těchto specifikací je pak schopen data rozeznat a určit kam a jak mají být vložena a to na základě mapovacích instrukcí vložených do XDS. V kmenových mapovacích instrukcích musí být tyto jmenné prostory vypsány a to i s prefixem, který si pro ně zvolíte. Pro účely definice si můžete určit vlastní prefixy, které se mohou lišit od prefixů, které pak užívá systém při genrování či načítání dat - to je také jeden ze dvou jejich základních významů v XML technologii. S ohledem na tuto skutečnost bývá praktické, že nejčastěji využívaný či základní jmenný prostor je uveden jako výchozí, což znamená, že je uveden bez prefixu. K výčtu použitých jmenných prostorů a jejich názvů uváděných jako prefix jména externích tagů slouží v XDS definici opakovatelná substruktura xml-ns v kmenu mapy (kmen mapy viz. parametr mapp-to-app) s vlastnostmi name a uri. Tato substruktura tak v rámci mapy přiřazuje určitý název pro jmenný prostor určený pomocí uri a tento název je pak využíván v mapovacích odkazech do externích typů. V jednom XDS může existovat několik různých map do jednoho typu a každá může mít jiný název pro stejný prostor, ale v praxi se to z důvodů větší čitelnosti příliš nedoporučuje. Dodatečná změna názvu pro určité uri je možná, ale zneplatní všechny odkazy, které je používají, případně může způsobit jejich přesměrování do jiné struktury, pokud změníme název i té. Proto se změny příliš nedoporučují, pokud přesně nevíte, čeho chcete změnou dosáhnout.